Po otci mám vzdornou hlavu,
paže silné do práce,
tisíc jisker v očí tmavu,
srdce vřelé po matce.
Otcova mi v žilách bouří
krev, kdy útisk nejprudčí,
matčinu si píseň v kouři
dílny ret můj zabzučí.
A to vše, co po nich zváti
mohu na tom světě svým –
spěte klidně, otče, máti,
spokojen jsem s dědictvím!
Vzdornou hlavou probiju se,
paží silnou uživím,
v příští dny, trud písní duse,
okem hledím zářivým.
Na srdci mém žena snědá,
jizba – ráje zakoutí,
ale bujná krev mi nedá,
boj kdy volá, usnouti!