Z mých prsou, cit kde hárá,
když prohřát je, kam v spěch
se ztrácí jako pára
ten horoucí můj dech?
Kéž s jiným dechem splyne
a, jak jej vítr zved’,
kéž dýchne v šero stinné
a někde vzbudí květ.
Pak ať se nese vzhůru
tak jako modrý dým,
až někam do azuru
a měkce splyne s ním.
Kéž zmizí, v mrak se zvedna,
když prška jarní v něm,
a krůpěj z něho jedna
zas porosí mou zem!