Že dávný život v jiných žil jsem světech,
mám divnou tuchu... stále duch můj věří.
Já básník byl... spal na kožích a v květech
a k mecenášům zván byl na večeři.
Byl ještě mlád jsem v třiceti svých letech,
dav knihkupců se tísnil u mých dveří,
a kritik neměl poškleb na svých retech...
Že dávný život žil jsem, duch můj věří.