Padá sníh a mlha šedá,
pták sed’ žlabu na pokraji,
piští zimou. U souseda
malou rakev zatloukají.
Z ulice sem ruch zní pilný,
šum a hukot velkých davů,
z dola hrčí stroje dílny
jako voda podle splavu.
Nahoře si děvče zpívá
od úsvitu do večera,
hluboká i skotačivá
střídá se tu píseň sterá.
A ta píseň a ty rány,
pískot ptáka, hukot stroje
padá ke mně, zadumaný
jenž se tratím ve sny svoje.
Padá ke mně smutná, sladká,
ze všeho se píseň slije
jako fragment, passage krátká
z nekonečné symfonie.