V uličce úzké, jež se v šero halí,
ač pár jen kroků zářných od boulevardů,
zřel s ojí k zemi stát jsem plnou káru
odpadků, beden, bůh ví odkud z dáli.
Ji stařec těžce táh a dva psi malí,
leč zde již dál to nešlo ani v páru,
a tak se stařec skroutil k trottoiru,
jak mrtvolky psi natáhli se – spali.
Až k slzám dojal mne ten obraz bídy
a ty tři tvory v metropoli čárné
jsem stále viděl, procházeje třídy.
Ó, jak ten večer – člověk za mžik stárne –
ruch Paříže, ta světla, karyatidy
a pomníky – vše zdálo se mi marné!