Chci býti sám, ať vhod to komukoli
či nevhod je, sám v radosti i strázni;
když mlčíte, mé srdce chví se bázní,
když mluvíte, mě každé slovo bolí.
Sám plamennou svých muk jsem prošel lázní
a neklesl, nechť kmen jen zbyl mi holý,
teď jako svět když kolem mne se prázdní
a ztrácí kams za pahrbky a doly.
Co trpěl jsem, ví Bůh, jenž v srdce vidí!
Co teď mi už je po soucitu lidí,
kdy čelo klidu ovíjím si květy?
Chci býti sám a odejdu tak jednou
i mezi stíny s tváří klidně lednou,
s přimknutým zrakem, zamčenými rety.