Vše zasněženo, zapadáno,
jen komíny ční vzhůru z chat,
a ticho kol je večer, ráno,
jak bylo by šlo všecko spat.
Ba, všecko spí, a ruchu není,
kam obrátíš se pohledem;
teď o jaru snad strom má snění,
a vlna dřímá pod ledem.
Vše spí, vše sní. Jen malé stopy
jdou tisíceré k vesnici.
Kdo šel to jen pod veské stropy
tou plání sněhem zářící?
To nešla zvěř, ni děti jimi,
jdou tam a nejdou nazpátky.
Ach vím! To byly zvěsti zimy
a roztomilé pohádky.