Krajina táhlá, rozjetá hlína,
kolejí pruhy, na nich rez,
v šedivé mlze pozdního října
komíny trčí do nebes.
Povozů plných vleče se tíha,
do mlhy padá černý dým,
všude to hoří, leskne se, mihá
velkými okny, kam jen zřím.
Zahlédneš oknem hřídele strojů,
široký řemen transmissí,
nových těch dramat, života bojů
černavé, chmurné kulisy.
Slyšíš jen lomoz, skřípání káry,
oddýchat slyšíš stroje píst,
údery kladiv, syčení páry,
bzučení kola, píšťal hvízd.
V dálce se někde ozvaly zvony,
kladiv je rány přehluší.
Padaly k zemi šedých mlh clony,
a mně stesk divný na duši.
Kladiva rány, kam jsem jen přišel,
duněly stále v uších mých:
bylo mi úzko, jako bych slyšel
jedinou píseň budoucích.