Rychlíkem hřmíme k severu,
pár mil jen od našich hranic,
šero jde podletních večerů,
pohledu do dáli bráníc.
Ale kam zřít je: rovina,
pastviny smutné a holé,
obloha šírá se rozpíná
přes dlouhá, požatá pole.
S radostí oko se zavěsí
jen na ty větrné mlýny,
kolem pod šerými nebesy
řady jich padají v stíny.
Ale jak v soumrak se vzdaluji,
zdá se mi náhle, sním v muce,
že se to k jihu k nám vztahují
nesčetné, obrovské ruce...