Ani mráčku na modravém nebi,
květy kynou při každém ti kroku,
louky povlak země ve hluboku
zlatými spjat pampelišek hřeby.
Usnul tulák, věru zapotřebí
málo k tomu, hlavu na tlumoku;
u cesty spí, širák stažen k oku,
z děr a záplat bída se mu šklebí.
Ale z jara vše je poesie:
Záplat čtverce hustá tráva kryje,
u noh luční usedlo mu kvítí.
Jabloň jako dívka prostovlasá
růžový květ na širák mu střásá,
cvočky bot mu jako hvězdy svítí.