Vše zprvu baví, jak když jedeš vlakem:
kraj, čáry polí, jež se rozbíhají,
a vrchy, chýže řeky na pokraji
a nebe modré s potrhaným mrakem.
Řad nových tváří s nezbádaným zrakem,
jichž osudy lze spřádati si v taji,
a hovor, v kterém zkušenosti zrají,
a knihy nerozlučné se tvým vakem.
Leč příliš záhy znaví vše a mrzí.
A na hodinky své se díváš stále:
Jak dlouhá cesta! Cíl zda přijde brzy?
Vše čpí kol jako ze prázdného soudku;
kříž bolí, jsi jak přikovaný k skále.
A zaspat vše, rád skrčíš se v svém koutku.