Čas domaloval obraz svůj, ó viz:
Vsi vzadu hoří, v popředí pláň holá:
dav prchá přes ni; na tisíc jich volá
o skývu chleba, v tváři bídy rys.
Sta hrobů bez jmen, zapadlých již zpola,
sta mrtvol, k nimž se žravý slétá hmyz;
tu mrchy koní a tam vozů kola,
zde hlava, trup a onde ruka čís’.
Pár překocených trůnů leží v prachu
na spoustě děl; pár válí v krve nachu
se korun, jež se slavně skvěly kdys.
A hromové co doznívají třesky
kdes ještě v dáli, strašná ruka blesky
do mraků nebes píše: Nemesis!