Čas letí, letí – v středu svojich knih
a snů a práce žiješ poustevníkem.
A jaro zvadne, léto je tu mžikem,
jak divíš se, když náhle padá sníh!
Pak marně ptáš se, kdy se k letu zdvih
pták, jenž tu zpíval modrým za šeříkem,
zda pravda je, že kaštan odkvet, víkem
kdy překlopil Čas mladost tvou i tvých.
Sem, děti, ke mně, s čela všecky chmury,
a stranou, knihy, spisy, korrektury,
žel, jak jsem dlouho hradil srdce tím!
Ve vašich očí modru, líček nachu
se stápím celý, vpívám jako v strachu,
že půvab ten už zítra neuzřím...