Buď pokoj všem, kdož dobrou mají vůli!
Tak s nebes, které hvězdami se lesknou,
to nad zemí zní setmělou a tesknou
a k nebi zvučí z oken světlých z důli.
Jsou skáceny mé práce tiché úly,
můj přehlušen hlas polnicí je vřesknou,
a červánky dob lepších sotva blesknou
nad sloupem hrdým, který zlomen v půli.
Já dobrou vůli měl – kdo za to může,
že nevpuštěn jsem zůstal přede vraty
a rány sklízel, kde jsem dával růže?
Leč dobrou vůli měl jsem vždy a všade,
ó, přijď a naplň hruď mi, míre svatý,
jak čerstvý sníh, jenž na brázdy se klade!