Bojovat? Ano! Když osud se vtíná
zuby ti do nohou, bít se a bít,
před jeho ranou, nechť tvář tvoje siná,
pozvednout nad hlavou práce své štít!
Bojovat s hmotou, jež vzdorná a líná,
v pevný když její tvar navždy chceš vlít
myšlének, citů svých žhavého vína,
zápasit s mdlobou a neznati klid!
S lidmi? Ne, raději mrtev chci býti,
zapříst se do snů svých pavučích sítí,
ztracený pro svět a hluchý a slep!
Jedni se bijí pro areny slávu,
soka kde srážejí pro potlesk davu,
druzí se bijí – že dává to chléb.