Dnes zář a svit a celá zem
je písní a je úsměvem;
ó, plaň, ó, sviť, a sladký dech
mi kolem hlavy stoupat nech,
ty bílý, čistý květe!
Než vítr šíji zlomí ti,
chci tvoji duši vypíti,
mám též svůj den tak jako ty,
pak stín, pak noc, pak mrákoty,
můj bílý, čistý květe!
Snad zítra již – ó, kdo to ví?
je vichr tady ledový,
a zmlkne pták a dá se v let,
a ty se budeš mrazem chvět,
ty bílý, čistý květe!
Kdo zvedne tě a v ústraní,
tě před tou zimou uchrání,
v čí oku slza zablýskne,
a kdo tě na rty přitiskne,
můj bílý, čistý květe?
Ó, plaň, ó, sviť! Jsi dávno jist,
že zvadneš v záři, tich a čist,
než přijde mráz a sníh a led –
snad líbám tě dnes naposled,
ó, šťastný, šťastný květe!