Rád vzpomínám si oné noci jedné.
Na zámku starém nad řekou to bylo!
Kol na vše světlo měsíční se lilo,
a bylo bílo, bílo jako ve dne.
Věž svítila, to starých věků dílo,
na stromech jak když sníh a květy ledné,
a v řece sta se bludic roztančilo.
A bylo bílo, bílo jako ve dne.
Do dáli kolem, dáli nedohledné,
jak vše když vymřelo, co kdy tu žilo.
A bylo bílo, bílo jako ve dne.
Jak nebylo by v světě muky bědné,
jak by o bílých andělích vše snilo.
A bylo bílo, bílo jako ve dne.