Noc vábná, teplá, modravá a tichá,
a celou rivou na sta světel plane,
a každé volá: Smutný seveřane,
pojď, láskou, něhou, touhou všecko dýchá!
V kavárnách hlučno. Před nimi se míchá
za smíchu, žertu dav, jenž nepostane,
a od moře to vlahým dechem vane,
a na laguně laškovně to šplíchá.
Pár květinářek do cesty ti vkročí,
sic v líci jejich rylo bídy hoře,
však závrať jímá pohlédnout jim v oči.
Slyš, s piazzetty hudby tón sjel hravý,
a Verdimu jak naslouchá teď s davy,
ni slyšet není neklidné dřív moře.