Ty říkal jsi nám „Psi!“ a „Velezrádci!“
a my tě zvali u nás „markýz Gero“.
Psát o tobě se skoro zpouzí pero:
když tys je smočil, někdo hrdlo ztrácí.
Bojiště bylo ti jen stolek hrací
a lidé zvěř; v tmy čiré změnil’s šero;
šibenic krásných ověšel jsi stero,
žaláře plnil. Čím ti zpěvní ptáci?
Čím lidí vzkřik ti, čím, že hlad se šířil?
Krev psal’s, krev snil; sám v hlavním stanu hýřil
a miliony do svého shráb měšče.
„Těm Čechům novou dát chci Bílou horu!“
Ó, vítězný náš smích zni plný vzdoru
ti v sluch noc každou, nežli usneš těžce!