Loď lidstva letí přes pěnivé moře,
Zisk velitel, Moc sedí u kormidla,
však se strážního koše svého sídla
on rozhlíží se širém po obzoře.
Mrak nad ním, pod ním práce, radost, hoře,
a před ním dál, kam všednost nedohlídla;
v něj s všech stran světa větrů bijí křídla,
líc zlatí jemu první paprsk zoře.
On jako pták, jenž hnízdí na vrcholu;
že nebezpečí, první hlásí dolů,
když obzor v dáli počne krýt se temně.
On první hvězdy mihotavé zdraví,
on „Jitro! Jitro!“ první volá v davy
a nejradostněj z všeho: „Nová země!“