Měl král jeden šaška. Od kosti to dobrák byl, přímý a ryzí, však cítil se ke své žalosti v té králově zemi tak cizí.
Kam naklonil ucho, bujný zněl smích, kam přišel, tam hudba a plesy, od výkřiků rozkoše divokých se třásly až hluboké lesy.
Však Humoru v oku hasnula zář a chodil jak obtěžkán hříchem, a král, jak mu pohléd’ v ztrápenou tvář, vždy škádlivým napad’ jej smíchem:
„Eh, jsi mi to šašek – aby tě ďas! Či šaškovi šaška mám vzíti?“ A zasmál se, číši vyprázdnil zas, že šaška chyt’ v pichlavé síti.
„Ty mlčíš, ty vzdycháš, příteli, jdi, oblec se do kněžské kutny!“ Však šašek jen: „Král-li veselý, proč šašek by nesměl být smutný?“
Tu stalo se, král že regentů kruh si vybral, by vládli zaň věrně, ten právo, ten školy, jiný pak dluh a s dluhem by spravoval berně.
Rok přelétl zemí. Vzpomněl si král, že přezvědět musí, jak vládnou; a se šaškem z hradu vyšel si v dál a nevzal si družinu žádnou.
Jak v první ves přišel, sedláka zřel, měl líce tak smutné a bledé, však divný mu úsměv na ústech tkvěl. „Hej, sedláčku, dobře se vede?“
„Eh, nemoh’ jsem zaplatit regentu daň, a dneska mi odvedli krávu – pan regent – my všichni se modlíme zaň – když vezmu to kolem, je v právu.
My všichni ho ctíme hluboce, on tolik, co otec nám pravý, že v dobytku právě nemoce, hned vzal mi jej – pro moje zdraví!“
Tu usmál se král, a v druhou šli ves a lidí dav našli tam hojný. „Co stalo se?“ – „Regent poslal k nám dnes, že hochy chce do velké vojny.
– Pan regent je velmi dobrotiv k nám, jej stojí to škrtnuti brku, on o děti naše chce starat se sám, a zbavit nás hladových krků!“
Tu králi se hněvem zachmuřil hled, jen chvíli však v davu tom prodlil. Šli dále. Ves třetí. U chrámu kmet tam „Díky, ó Bože!“ se modlil.
„Zač děkuješ, starče?“ – „Prohrál jsem při, však v modlitbě děkuji vroucí, já prohrál, však se mnou žalobci tři, neb stranou jim vzali vše – soudci.“
Tu přes čelo králi mrak se již hnal, to znak byl, že trestat chce viny, leč šašek? – Hle, v tváři hrá každý mu sval, a rázem je docela jiný.
Jak slzami měl by zalitý zrak, a úsměv přec září mu rtoma: „Teď pořádek, králi, tak nebo tak, já cítím se teprv teď doma!“
Cookies on Poetry Cove