„Bombi – lombi – bom!
proti Klatovóm!
Kdo to zvoní?
Petr blázen
za oltářem.
Bombi – lombi – bom!“
„Petr? Ďas ho vem!
Nač pak chodil sem?
Přišel na krk
naší obci –
nejsme sobci,
co však s panchartem?“
Ó, to bylo ran,
ústrků a han,
bídy, Petře,
viď, a hladu,
do úpadu,
kleteb se všech stran!
Petr myslívá:
Led je za živa
srdce lidské,
nedbá stonu,
líp mi zvonu
srdce zazpívá.
Ó, jak zpívá, slyš!
„Petře, pojď jen blíž,
svět je jiný,
plný klidu,
shoď svou bídu,
máma čeká již.“
Zní v tom ples i vzlyk,
žalob trud a křik.
Lid se sbíhá
s každé strany.
Toť jsou hrany!
Kde však nebožtík?
V kom se cit hnul, v kom?
„Do všeho ať hrom!“
Oběšen se
Petr kývá,
a zvon zpívá:
Bombi – lombi – bom!