U syna mohla pokojně by žíti,
však nuťte ji, a zkusíte jen hněvu;
jen za léta, když slunce pěkně svítí,
si vyjede tam dvakrát na návštěvu.
Tu malým moudrým okem všecko měří –
a oči se jí lesknou ještě k stáru –
zda prádlo všechno, v poduškách-li peří,
a počne plésti punčoch mnoho párů.
A náhle nemá klidu, nemá stání,
jak vítr, když hne v mžiku vrškem stromu,
již nezdrží ji nikdo... Povoz shání...
„Tak s Pánembohem – musím zase domů!“
„Nu, buďte zdrávi – přijdu zase z jara.“
A hodinu pak zdržet lze ji stěží.
„On dědoušek je sám tam, chudák stará.“
A dědoušek již pár let v zemi leží.