Až umru, přijď a polib moje čelo,
já nepohnu se, budu snít sen věčný;
mé srdce po tvém políbení mřelo,
a mrtvý? K smíchu! Není nebezpečný.
Tvůj nechci vzlyk a nechci slz tvých lhaní –
co pro hlouposť jich často s očí padne! –
ni květů v rakev z tvojich bílých dlaní,
jen políbení na mé čelo chladné.
Tam neštěstí se stigma bude tmíti,
však polibkem tvým ztratí se, jsem jistý;
já z tebe moh’ býti šťasten v žití,
nech, ať jdu k Bohu, jak jsem přišel, čistý!