Ať to bylo cokoli,
všecko přejde, přebolí,
každá rána zacelí se
jak ta brázda na poli.
Ale z všeho na konec
něco v srdci zbude přec,
po pohřbu to v síni vůně
věnců hřbitovních a svěc.
Do srdce to napadá,
leta se to ukládá,
tichým smutkem, divným steskem
duši nám to opřádá.
Že když dávno za námi
bolest je i s mukami,
úsměv náš jak zář, jež kmitá
podzimními mlhami.