Naslouchám... Vítr zpívá, jak by zněl
to výkřik plesu kolem oken mých,
a mně se zdá, jak poslouchám ten smích,
že vlá to kol a pěje Ariel:
Já v rozštěpené sosně věky, žel,
jsem spoután byl, pro cizí trpěl hřích,
leč osvobozen, létám v oblacích,
duch volný, hřímám v kruhu volných těl.
Ó, slyš můj jásot, slyš můj výkřik plesný,
můj zpěv, jejž zpívám truchlivé vám ve sny,
v šeř měst, v klid vsí, nad stěžni vašich lodí.
Já všude vlám a volám cestou všude:
Tak jedenkrát duch lidstva jásat bude,
můj rodný bratr, až se osvobodí!