Šel’s mezi námi, jak bys neznal žel,
tvá družina vždy jen tvůj úsměv shlídla:
sám Cervantes ti jistě půjčil křídla,
a ty’s je připial – bolest přeletěl.
A teď tu ležíš, padlý žití rek,
v sled zvítězil přec Protivník tvůj vzpurný;
a my cítíme teprv, jak den chmurný,
a jaký s tebou zmizel paprsek.