Vrabčíci v zimě, dotěraví hosté,
jak na stromě se honí, jenž je holý,
neb posněžené chaty, cesta v poli
a jitro, které volá: Snů se zhoste!
Břeh říčky, luh, v němž plno máku roste,
pár stromů v květu, chrámek ve údolí,
ty motivy tak rád tvůj štětec volí,
jak jednoduché všecko to a prosté!
Leč půvabů co každý oku chystá,
jich mír jen duše chápat může čistá,
dál nechce oko, noha nechce z místa.
A kdo tak zří tvé na motivy chudé
a krásné přec, ó, vím, že věřit bude,
že poesie bydlí všude, všude.