Spi, dřímej, není hvězd,
jak v světě není slitování,
přej snům se na tvá víčka snést,
tvá hlava níž a níž se sklání
a těžká jest.
Na ústech mře ti vzdech
a modlitby tvé slovo svaté,
ty dál se budeš modlit v snech,
jsou též tak čisté, vlídné, zlaté,
v tvých mladých dnech.
Spi, dřímej, zbuď se zas,
až úsvit šlehne na tvé skráně,
a modlitby tvé ranní hlas
ať s písní sladkou splyne maně
tak plnou krás.
Ne, nebuď se již víc
a jdi tak čistá z toho snění,
s tím mírem, jenž ti lehl v líc,
z těch lidských drah, kde štěstí není,
jdi nebi vstříc!