Tak těžká je tvá hlava
a umučená zlem,
pojď, polož si ji, dítě,
na moje prsa sem!
Zde, osud když tě honí,
je jisté místo pro ni,
a usni klidným snem.
Nech, vše ať kol se kácí,
nech hlavu svou tam, nech,
my uštvaní dva ptáci
se našli v pozdních dnech;
a na daleké pouti
chcem spolu plouti, plouti
přes bouří, vichrů šleh.
A ty jen na mých prsou,
já na tvých najdu klid,
a mír a sen a teplo
a vše, co dává cit;
ó, hloubku toho štěstí,
kdo žijí bez bolesti,
zda mohou pochopit?
Dnes večer je tak vonný,
a tichne celá zem,
slyš v dálce modlit zvony
se kovovým už rtem;
a hvězdy září v tmavu –
pojď, polož si svou hlavu
na moje prsa sem!