V ký zbloudil jsem to prales? V před se deru,
ač chvím se bázní, jako kouzlem spit;
sta kmenů míjím, mnohý obrovit,
a dále v houšť se řítím v svatém šeru.
Sta úponek a lian, pro nádheru
jich nelze dál, sta ptáků, plam a svit,
sta květů divné vůně, chrámu klid,
a v dáli kdes šum moře, vytí zvěrů.
Dech Svobody, jenž pouta lidská drtí,
kypící Život, velebný zjev Smrti,
a věčných tajů nezbádaný kruh.
Zpěv lásky jak zpěv vlhovce a žluvy,
hvězd záře nad vším o Věčnosti mluví,
a z tmavých, tichých hlubin dýše Bůh.