Na výspě leží tichý kraj –
jen ku zdaru v něm, lide, zraj!
Jdu zmámen kouzlem lesních cest,
kde zřím jen svěží naděj’ kvést;
leč v odchod se mně zrak už kalí –
či mraky se to s hranic valí?
My nechcem’ odtud, ještě ne,
vy lesy, snivě zelené!
Kol na úbočích z mlází ční
ty stromky jako vánoční –
však rukou dětí vypěstěny
nám na mohutné vzrostou kmeny:
My nechcem’ odtud, ještě ne,
vy stromky, svěže zelené!
Až nové símě na mlází
náš vnuk zde věrně vysází,
kéž jako dnes i krásno příští
jen vznětem z nás a pro nás prýští –:
My nechcem’ odtud, ještě ne,
vy lesy, snivě zelené!
Ba nechcem’ odtud do smrti!
Spíš cizák leb nám rozdrtí,
než vstoupí, lupu chtivý,
v Studánky naší divy. –
Na výspě leží český kraj –
ó haj si jej, náš duchu, haj!