Myšlénko snivá z dětských chvílí,
ty růže s keřem do zlata!
V tvá sotva jarní poupata
se dnes juž mráz a šero chýlí
a na sta mílí
je k tobě cesta zavata!
Myšlénko snivá, smavé dítě,
cos chtěla v cestu květ mi stlát,
pohádkou v mladé duši hřát:
Jak fialka jsi svadla v skrytě –
tak na úsvitě,
sotva že první paprsk spad’!