Klep, klep,
pro života chleb.
Po tom širém českém kraji
rány zvučně dopadají,
zní to v lesy, pole, nivy:
chceme a jsme ještě živi –
klep a klap a klip,
bylo, bude líp!
Klap, klap,
kosu hbitě lap!
Už je čas a s ranní rosy
celý lán se dobře zkosí.
Čekat, trpět nech jen blázna –
z práce nejde ruka prázdná,
brus jen, seč a kos
trávu, všelicos!
Sraz, sraz
smeť, kde stál by klas –
Po té širé, české pláni
dozrálo vše k posekání,
všude koukol, hluché býlí
rve tu klasům půdy, síly –
brus, sekáči, brus
pro volnosti kus!...