Zde máte lístek z jasmínu,
zde trny z jarní růže
a pro blouznivou hodinu
tu vzdech mladého muže.
Jsem snílek jenom bláhový
a pouť má kluzké scestí –
tak všickni děli jako Vy,
když já šel hledat štěstí.
Můj klas je zlatem nebohý,
jen do výše mi žene –
ký div, že rosou z oblohy
mám oči zamlžené.
A víc má role nerostí,
jen vichr, noc tam dlívá –
a na Vás život radostí,
jak Vy naň, pln se dívá.
Zde trn a list, jak s růže svát,
na vzpomínku kdys krátkou:
Vy z dnů si jdete pravdu brát,
já bloudím za pohádkou.