Podzimní večery, dumné a chladné,
s tím retem zamlklým, bojím se vás,
chvěju se jako strom, že mu zas spadne
list, jenž mu dodával vděku i krás.
Podzimní večery, jasné a snivé,
dech váš pln vzpomínek mám vždy tak rád:
s vámi ta duše má obrázky tklivé
v barvách tak lahodných umí si tkát.
Podzimní večery! V tom lidském žití
ve vás tu pravdě jsme nejblíže snad;
hledíme vzhůru, jak hvězdy se třpytí:
zář padá v oči nám, do těla chlad.