Dnes z teskných dum a mrtvých děl
já ptákem v lesy uletěl
a Tys byla tou písní.
V těch trilkách rád jsem vyzpíval
svou celou duši, ples i žal,
jež v mladých prsou hoří.
A Tys byla tou písní,
jež v mladých prsou hoří
a čistý život chrání,
jak maják lodě v moři.
Ret plá mi dnes, jak ve kvítí
když rosa paprsk zachytí –
a Tys mně celým nebem!
A do těch květů za léta
proč motýl rád tak zalétá,
mé srdce láskou tuší.
A Tys mně zlatým nebem,
jež srdce láskou tuší
a v život si je vdýchá
dvé milujících duší.
Ať motýl sedá v každý květ
a pták juž musí všechněm pět
své toužné, sladké písně;
ať vůně letí přes lada
a paprsk všude dopadá
v ty kraje rosy, květů:
Své toužné, sladké písně,
co rosy v nich i květu,
já v hnízdečko, má drahá,
přec pro nás dva jen spletu!