Čeř se a bouři nad stožár!
Chci slyšet vlnu, hřmící jekem,
když zavírá se nad člověkem,
jenž v lidské bídě nesestár’.
Čeř se a bouři!
Znič vůli mou, tu trosku lodě,
že neprose vzdor nepohodě
jsem na moře ta vesla vtáh’!
Čeř se a bouři ve vlnách!
Nad tebou vichr lká a kvílí,
a záře hvězd a měsíc bílý
juž dávno zhasly v mlžinách –
Čeř se a bouři!
Ni jeden zákmit slunný, smavý,
tě v černé práci nezastaví,
ni dlaň, ni Bůh z těch oblaků.
Čeř se a bouři do vraku.
Dnes mladou hruď máš v kratochvíli
a krve žár a záblesk síly,
jež hvězdu chtěly nebi rvát –:
Mně po pravdě hruď nezastůně –
a než-li svět, tvá tichá tůně
dá snů mi zašlých tisíckrát!