Ráno stolek prohlédnu si, akta svá si rozdělím: tam jsou běžné a zde kusy s termínem už dospělým.
Nežli dám se do nich řadou, dlužno číslo novin číst – k dílu však, neb před svým radou podřízený není jist!
Co svazky spisů mi, fasciklů prach? Na cestu doma zlíbal jsem rtoma ženu svou mladou tak rozkošně – ach!
Sotva dbá pak na pozdravy péro v práci rozjeté – a nad spisy zdvihna hlavy dím jen: „Co si přejete?“
A již drahý čas mi maří jakýs klouček, nezbeda. Jména nezná, neví stáří – to se člověk nahledá!
Co svazky spisů mi, fasciklů prach? Za to však doma žhavýma rtoma zlíbám si ženu tak rozkošně – ach!
Tolik práce uděláno a hle, teprv desátá. Do dvanácté z osmé ráno čas nic věru nechvátá!
A mám doma ženu mladou, ta se v touze načeká – Však už jako zloděj kradou myšlénky se z daleka.
Co svazky spisů mi, fasciklů prach? Více mne trudí v žárlivé hrudi, že doma ženu mám samotnu – ach!
Zdali pak teď na mne myslí, či kdos je tam návštěvou? Hodin krok je věru syslí, práce buď mi úlevou!
Ale marně. Čárky škoda! Vše zas dělám poznovu – pochyby červ statně hlodá: a již spěchám k domovu!
Co svazky spisů mi, fasciklů prach? Větší mi tíže náladu víže: o ženu mladou mám, rozkošnou, strach! –
Pak se vracím spokojeně, hubičkou dnes bohatším: Hodinu zas dal jsem ženě, zda teď v práci postačím?
Péro však mi bleskem lítá, hračkou knihy v regalu, chefu úsměv tváří kmitá: Šetřte zdraví, pomalu!
Co svazky spisů mi, fasciklů prach? odměnou doma věrnýma rtoma čeká mne žena tak rozkošná – ach!
Cookies on Poetry Cove