Dnes viděl jsem je. – Ó, má růže,
kdes prachem silnic uvadlá!
Jsou cestou na den v Praze – nuže,
lesk musí zřít též divadla.
On napřed šel a žena za ním
s holčičkou, trochu nezbednou,
až oči otce s pokáráním
se často na ně ohlédnou.
A každý krok se žena staví
na promenádě večerní:
zde dcerušku ta hračka baví,
zde matku klobouk moderní.
A příteli muž tiskna ruku
svých dojmů děl hned rub i líc:
„Zde krása, život v stálém puku –
však s ženou jít sem? Radši nic!...“