„Maminko!“ – „Chyť mě!“ – „Že to povím!“ –
Ty děti se mi uškádlí,
jak vylezly dnes s jarem novým
z těch pavlačových zábradlí.
A ulice se hemží jimi
a všude samý smích a šprým –
nuž, hlavu ven, ať v dny své zimy
z těch tváří paprsk zachytím.
Ti kudrnáči, plní hluku,
jsou věru našich ulic květ,
dle nich juž vím: je jaro v puku
a s písní pták se vrátil zpět.