Rád vzpomínám si na tu chvíli,
když cesty byly zaváty
a s věže naší zazvonili
na vlídné, boží roráty.
A na pěšinách do kostela
jak hvězdy by se třpytily –
víc nežli mráz, jímž hruď se chvěla,
ti lidé v duši cítili.
Dech svatý šel pak od oltáře,
jak v sníh když jaro zavěje,
a v hruď těch lidí, zrak i tváře,
klid víry sil a naděje.
Ó jak jsem se pak těšil s vámi,
vy lidé z kraje předrazí,
když počali jste zpívat sami,
že „S nebe posel přichází...“
K nám boží anděl spravedlivý!
Co radosti as nadělí?!
To na sirotčí, české nivy
jen svátek padne s nedělí!...
A zas je zima. Kraj je bílý
a cesty sněhem zaváty.
Ten anděl boží leckams pílí –
my máme zas jen roráty.