Do kola kolem od samých dveří
táhnou se lesy a polí lány,
obilí vysoké vlní se, čeří –:
budeme za krátko zas jednou pány!
Sedlák se usmál a klobouk dal k straně,
zamnul své ruce, mozolné, rudé,
a vyšel ze dveří, hlavou si klaně
k myšlénkám, nadějím: bude to, bude!
Teď ať dál z krbů jen klidně se kouří,
klidně spat, popit si může dnes taky –
zatím co v hospodě pije a bouří,
nebem se stahují hrozivé mraky.