Skip to content
1808–1882

XXXVIII. Ludmila.

František Matouš Klácel

Panno! anjel dal k tělu tvému míru, S přírodou chtě z matky tebou těhotné Lidstvu pod ženskou podobou ukázať Krásu nebeskou.

Zjasněný poklid čelo tvé obývá, Zpříma duch božný ti z očí vyhlídá, V tváři bezškvrnné kvete cnostijevná Růže panenství.

Jak věnec čerstvý z medových jahůdek, Pysky výmluvná lemujou ti ústa, Sladce kde slívá duše dvě plamenné Kouzlo hubinky.

Bleskni svým očkem jinochům ve srdce, Ať se roznítí v duši vlastenectví, Více tvůj pohled hřeje, než horoucí Pindara ody.

Slib činům velkým medovou hubinku, Chválu zdej líbou slovu horlivému, Zaškareď hejskům ztupeného srdce, Zrádce zavrhni.

Panny přátelské k tomu též pobízej, Jen se mládencům zdařilým zasnoubiť, Odkojiť schopné k svobodě šlechetné Vlasti potomstvo.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
XXXVIII. Ludmila. · František Matouš Klácel · Poetry Cove