Skip to content
1808–1882

XXXVII. Pannám.

František Matouš Klácel

Růže ze kvítek mi je najmilejší, Najpříjemnější ona vůni dýchá Z svých ňáder plných, jara česť a chvála, Flory miláček.

Zarděnou tváří k nebi líbě hlídá, Cudně rozvíjí svoje lůno čisté, Slunce líbáním puděná doplniť Přírody zákon.

Panny vás krásné vždy vidím ve růži, Stydlivou zírám vaši tvář ruměnnou, Ňádra jáderná, studu česť posvátnou Nezkaleného.

Hájte anjelský si věnec panenství, Před dechem drzých jedovým světáků, Zhasne ním vroucnosť citu, tvář uvadne, Grácie zpláčou.

Schýlenosť tělná zpěněné ze krve Lásky pod jménem neomam rozum váš, Láska rozvážná nevidomky ustel Lůže nevěstské.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
XXXVII. Pannám. · František Matouš Klácel · Poetry Cove