Skip to content
1808–1882

XXXIX. Utíkejte před smilstvem.

František Matouš Klácel

Voltež si každý pannu milou sobě, S ní srdce zdělte, zdělte život celý, Není člověk docelený, kdo Bez ženy svůj si život utrácí.

Rouhá se Boztví zdor proti přírodě, Přísnému však ten trestu nevyhne se, Buď ulapí ho hřích ohavný, Neb se život zprotiví mu žalný.

Tříkrát musíš měť, lidstva nenávidě, Kůrou železnou srdce opásané, Kdo peklu věrně tím poslouživ Bez ženy vedsti život zamýšlíš.

Bídný co pácháš! matky tupíš svaté, Otcům nekalnou lásku vytýkaje; Nepřeja sňatku manželskému, Sprzniti lůže učíš kurevstvím.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
XXXIX. Utíkejte před smilstvem. · František Matouš Klácel · Poetry Cove