Skip to content
1808–1882

XXXIII. Boj neviditelný.

František Matouš Klácel

Boj vede věčně dobro s peklem, Anjelé s ďábly a cnosti s hříchy. – Aj tamo hleďte, jak se zločinstvo S právem rvou o trůn a vládu.

Juž svalené zlosynstvo zdýchá, Juž zmožené kleje strašně peklo – Právo se klouzlo, zmoh se Satan zas, Vítěztvím chlubí se peklo.

Zhůru, o zhůru! právo schop se, Ďáblu vyder znovu žezlo vlády – Povstalo právo, válčilo mocně, Silný vítězil zas ďábel. –

Tuť nebe pláče slzu hořkou, Peklo tu řechce ve smíchu hrůzném – Právo do pout ze pomsty ková zas, Z tužších nežli dříve článků.

Ejhle co tam se slunce temní? Záře a blesk se jeví nesnesný, Klaňte se trůny, trň světe bázní, Bůh silný jeví se tvorstvu.

Knížeti pekla Bůh pokývnul – Ďábli hynou, třese Belzebub se, Hlas ale věčný po světě zahřměl: Vítěztví konečně právu.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.