Kdož pevně věří nezkaleným citem,
Věčný že duch jest, ač tělo rozplyne,
Nedá se ustrašiť záhubnou
Rozhněvaneho tyranna hrozbou.
V temně žalářů jasno jiných světů
Svítí mu, křísíc nadčasovým blahem;
Od provazu katův volá ho
Roztaženou Serafín ve náruč.
Tuť měl mučedník víru za podporu,
Jan náš zavražděn k ozdobě Čechii –
Ve slávě on se skví nebeské,
Hrdina osmělený za Krysta.
Nám příkladem svým dav zmužilou radu,
Mé Můze kázal takto vysvětliti:
Bolesť a hanba, smrť, neodstraš
Zastati pravdu a cnosť nebeskou.