Skip to content
1808–1882

XXVI. Nenahraditelné.

František Matouš Klácel

Všech korun skvostnosť třeba bys nabízel, Věc se odkoupiť nenechá nebeská, Nelze ji chtívým dědičům postoupiť, Nelze ukradsti.

Měj si, zač stojí ruda hor brasilských, Statky Rotšildův proti tvým trojníkem Buďte žebráckým, přece krýť nemůžeš Nouzi duchovní.

Zámky nádherné zanechej synům svým, Pokladem možným proti nouzi zachraň, Šlechta tvých zásluh nezakrýje podlou Hanbu potomstva.

Smlouvce jest mrzký, kdo za sousto chléba Lásky nadzemské blaženosť prodává, Neb kdo svou volnosť oželí ke vůli Plíšku zlatému.

Tam nemá prorok hlavu kde skloniť svou, Ať si má každá svoje doupě liška, Tím se nezmenší citěného míra Boztva ve srdci.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
XXVI. Nenahraditelné. · František Matouš Klácel · Poetry Cove