Skip to content
1808–1882

XXV. Jednejmež.

František Matouš Klácel

Nechme bratři ženám selzy a nářeky, Nám se jen zmužilý záměr a čin hodí, Slušně chtíce život vedsti pochválený, Chválu dříve zaslužme si.

K dobru sjednocené mysli zapalme si, Právo cnostimilé v srdci pocítiti Hleďme, stejnorodé v nás nebe zjasniti; Pak nás též nebe ujme se.

Bratři styďme se juž žíti jenom sobě, Žijme zásvěcený vlasti život celý; Vlasť svorná ale žij lidstvu celému zas, Božné lidstvo celé nebi.

Styďme, styďme se dřív oddechu žádati, Než se články ze pout hříchu pokroužily, Nežli z pekla tenat lidstvo se vydralo, Dřív než pravda triumfuje.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
XXV. Jednejmež. · František Matouš Klácel · Poetry Cove